Naivní člověk si ukládá peníze na běžný účet. Domnívá se, že tam má své úspory v bezpečí, v čemž ho utvrzují jak ujišťování, že jsou takové vklady pojištěny, tak i číslo na výpisu, dokazující, že se vkládaná částka doopravdy nezmenšuje, a pokud snad ano, pak jenom o předem známé a ne zase až tak drastické poplatky za služby. Ovšem „za scénou“ tu stojí inflace, jež sice nezmenšuje sumu na účtu, ale požírá reálnou hodnotu takových úspor, tedy to, co si za ně člověk může koupit.
socha svobody na mincích
Ještě naivnější člověk si ukládá své peníze někde doma do tu více a tu méně důmyslné skrýše. Může ho těšit, že neplatí těm bankovním šizuňkům žádné poplatky za jejich služby, ovšem i zde jsou rizika, že jednoho dne spláče nad výdělkem. Tedy nad ztrátou. Stačí přece i jenom docela obyčejný zloděj, stačí požár nebo jiná pohroma, stačí i skleróza, kvůli níž člověk zapomene, kde co schoval, a je po naspořeném jmění. A u bankovek může nadělat nenapravitelné škody třeba i docela obyčejná myš. A ani nejpřísnější bezpečnostní opatření nezabrání stejně jako v předchozím případu řádění inflace.
Trochu chytřejší lidé sázejí na účet zvaný spořicí. Ten, který sice nabízí o něco větší výnos v podobě větších úroků, ovšem také jen zřídka překoná inflaci. Člověk tu tak tolik netratí a v ojedinělých případech si dokonce i trochu přivydělá. Ovšem nic moc.
A pokud si člověk chce uložením opravdu přivydělat, musí na ty výše zmíněné možnosti zapomenout. A zvolit jinou cestu. I pro takové se tu nabízí , jež nese název podílové fondy.
dolar nad pokladničkou
Pro tuto možnost je třeba mít větší obnos peněz, které člověk momentálně nepotřebuje, které má navíc. Pokud člověk tyto vloží do rukou bankéře, který následně zařídí vše nezbytné, může si na rozdíl od výše uvedených typů spoření přijít na skutečný zisk, zabránit tomu, aby jeho úspory tratily na hodnotě.
Jedná se sice o záležitost přinášející i jisté riziko, že na tom člověk přece jenom může i tratit, ovšem toto nebezpečí lze do značné míry eliminovat.
Člověk si může zvolit agresivní strategii, při níž je možný vysoký zisk stejně jako citelná ztráta, stejně jako zajištěný vklad s minimálním rizikem, ovšem také minimálním ziskem. A případně i něco mezi.
Podílové fondy jsou tak určitou sázkou do loterie. Jenže v loterii je jistá šance na výhru. Zatímco u všech ostatních spořicích produktů člověk „prohrává“, tratí.
A proč by se tedy člověk do nějakého toho podílového fondu nepřidal, že? Pokud tedy má zbytečné peníze, jež mu v dohledné době nebudou zapotřebí.