Sport mám ráda, já jsem se vlastně sportovním rodičům narodila. Sice rodiče nebyli žádní nějací výjimeční sportovci, ale sportovali hlavně pro radost, proto moje maminka mi říkala, že dříve asi do svých osmnáctých nebo do svých devatenácti let prý byla velice obézní, ani se mi tomu nechtělo vůbec věřit, protože když jsem se dívala na maminku, tak byla opravdu štíhlá. Jako proutek a měla dokonce i svaly, měla dokonce vyrýsované břišní svaly a také svaly na rukou. Opravdu měla krásnou zpevněnou postavu. Když jsem se mamky ptala, jak je tohle vlastně možné, jak to zrovna mohlo stát, tak ona mi řekla, že právě její rodiče ji nechali úplně jíst, co chtěla.
Potom ale v patnácti letech si uvědomila, že tohle není dobře. Jako šestnáctiletá holka, kdy potom už chtěla také se líbit klukům, tak si uvědomila, že vlastně něco není v pořádku. A rodičů se stále ptala, proč třeba ji také nenutili sportovat anebo ji neukázali různé sportovní aktivity anebo jiný pohyb, který by mohla dělat. Prý také nechápala, že ji nechat jíst takhle moc tučných jídel a tolik sladkých a tolik nezdravých jídel a že to nechali dojít až tak, že maminka měla dvacet pět kilo nadváhy. Myslím si, že tohle je docela hodně.
Bylo mi maminky líto, určitě musela v šestnácti letech dost trpět, protože takovéto dívky, které jsou v pubertě a chtějí se líbit klukům, tak to berou opravdu hodně vážně a také jsou na to háklivé a citlivé. Proto maminka mě jako malou holku hlásila do baletu a také do dětských tanečků. Tohle všechno už jsem dělala asi do svých jedenácti let, potom jako dvanáctiletá holka jsem se dala na běhání a jízdu na kole. Musím uznat, že bez sportu už bych nemohla být a sport mě moc baví. Také si myslím, že každý člověk by se měl zamyslet nad sebou, jak třeba žije anebo jaký má životní styl, protože i sport patří do našeho životního stylu. Kdo se nehýbe, tak také potom může trpět různými obtížemi.
